Historie kopaivy

V dnešní moderní společnosti je kopaiva nejznámější jako bionafta a esenciální olej. Kopaiva je však přírodní zdroj, který byl lidem přístupný v průběhu věků a lidé jej využívali mnoha různými způsoby. Kopálové pryskyřice, které pocházejí z rostliny kopaiva, byly po staletí vysoce ceněny kulturami ve Střední a Jižní Americe. Když přijeli Evropané do Ameriky, kopálové pryskyřice se staly významnými v evropských i amerických společnostech. Od medicíny a vonných tyčinek po laky a politury, historie kopaivy a kopálových pryskyřic vám vyrazí dech!  

Co je kopaiva? 

Kopaiva je typ kopálové pryskyřice, která se vyskytuje v určitých typech stromů rostoucích v Jižní Americe. Tyto stromy, vědecky známé jako Copaifera genus, jsou typem luskovinové rostliny, která roste v tropických oblastech světa, jako je Jižní Amerika a Afrika (2). Jsou to trvalky, které běžně dorůstají výšky 2–6 metrů. Jejich květy produkují během jarních a letních měsíců plody (3). Stromy pochází z různých oblastí Afriky a také ze severní oblasti Jižní Ameriky. Nejběžněji se vyskytují v zemích, jako je Brazílie, Venezuela a Guyana. Nejčastěji používaný typ kopaivy je C. officinalis z Jižní Ameriky, existuje však 47 různých druhů kopaivy (2). Dvacet osm z těchto druhů pochází z amerického kontinentu. Stromy kopaiva lze však najít po celém světě v zemích, jako je Sierra Leone, Indie, Srí Lanka, Dominikánská republika a Karibik (2).  

Kopaiva v průběhu času 

Když Evropané poprvé přijeli na americký kontinent, domorodé kmeny již znaly kopálové pryskyřice, jako je kopaiva, a jejich prospěch. Protože kopaiva nebyla konkrétně zmíněna až do příjezdu Evropanů, doba, kdy byla kopaiva původně objevena, není známá. Kopál je však konkrétně zmíněný v příbězích stvoření Mayů, což naznačuje, že kopálové pryskyřice, jako je kopaiva, objevili lidé ve starověké Latinské Americe dávno před příjezdem evropských kolonistů. Archeologové nemají přesnější datum těchto příběhů stvoření, protože všechny původní příběhy od Mayů zničili Španělé během jejich dobytí. Nejstarší známé vyobrazení příběhu stvoření Mayů však pochází z roku 300 př.n.l. (10), což může naznačovat, že kopálové pryskyřice, jako je kopaiva, byly objeveny před více než 2 500 lety! Kopaiva byla poprvé zmíněna v roce 1534 ve zprávě, kterou obdržel papež Leo X., ale strom kopaiva byl zmíněn až v roce 1648 (3). V roce 1677 již byla kopaiva zaznamenána v Londýnském lékopisu, oficiální publikaci obsahující seznam léků, jejich účinky a pokyny pro jejich použití. To indikuje, že byla v této době již přivezena do Evropy (3).  

Jméno „kopaiva“ je odvozeno z indiánského slova kmene Tupa, „cupa-yba“, které lze volně přeložit jako „depozitový strom“ (3). Tento výraz odkazuje na strom kopaiva i pryskyřici kopaivy, která je uložena uvnitř stromu. Běžněji se kopaivě říká „kopálový olej“. Podobně jako „kopaiva“, slovo „kopál“ pochází z jazyků domorodých kmenů v Latinské Americe. „Kopál“ však pochází z aztéckého slova „copalli“, které lze přeložit jako „vonné tyčinky“ (2).  

Použití kopaivy v medicíně 

V Amazonu užívali místní lidé kopaivu vnitřně k léčbě dýchacích potíží, zánětů močových cest, onemocnění kůže a mnoha dalších nemocí. Domorodí lidé používali kopaivu také na vnější potíže, jako bylo hojení ran a ošetření neduhů kůže (5). Kromě toho záznamy ukazují, že má kopaiva protizánětlivé vlastnosti (3). V jedné konkrétní zprávě od španělského misionáře je popsáno, jak byl svědkem toho, že pryskyřice kopaivy měla schopnost uzavřít těžké rány. Uvedl však, že kopaivu lze použít k ošetření čehokoli kromě střelných ran (6).  

Protože neexistují žádné psané záznamy o kopaivě před příjezdem Evropanů, je možné, že byly kopaiva a kopaivový olej používány také pro několik dalších funkcí. Záznamy o tom, jak kopálovou pryskyřici používaly další společnosti ve starověké Jižní a Střední Americe, mohou pomoci toto trochu objasnit.  

Spolu s použitím spojeným s kopaivou je zaznamenáno, že kopálová pryskyřice byla používána na zmírnění bolesti svalů, když byla vydestilována na olej (9). Kultury Střední a Jižní Ameriky také pálily kopálovou pryskyřici a používaly kouř jako lék na bolest hlavy, ucpaný nos a další problémy, které mohly nastat při delším vystavení chladu (9). Některé kultury Střední Ameriky vařily z kopálové pryskyřice, jako je kopaiva, čaj, který používaly k léčbě zánětu průdušek, kašle a revma (9).  

V evropských a amerických lékárnách v 19. a 20. století se kopaiva používala k léčbě neduhů kůže, jako byla chronická kapavka, ekzémy, opary a lupénka. Kromě toho byl kopaivový olej nabízen jako lék na astma, bolest v krku, zánět průdušek, vředy a potíže s genito-močovými cestami (3). Lékárny v tomto období také nabízely kopaivový olej pro různé účely, jako bylo afrodiziakum a antikoncepční prostředek, nemluvě o močopudném prostředku, projímadle a dokonce prostředku proti uštknutí hada (3)! Přestože není jisté, zda kopaivový olej úspěšně léčil všechny z těchto nemocí, tento esenciální olej byl dobře známý mezi lékárníky a mělo se za to, že měl schopnost ulevit od bolesti, revma a problémů s dýcháním a že měl schopnost osvěžit a vylepšit zdraví kůže (5).  

Kopaiva v kosmetice 

Kromě medicíny přidávali Evropané a Američané kopaivový olej do kosmetiky. Kopaivový olej byl často přidáván do mýdel, šamponů a parfémů pro navonění těchto kosmetických produktů (3). Kopaivový olej zlepšil vůni těchto kosmetických přípravků a zároveň poskytl řadu výhod pleti i vlasům (2). Výsledkem toho byla kosmetika s kopaivovým olejem vysoce ceněným zbožím a často si ji mohla dovolit pouze elita západního světa (5).  

Aztékové kopál používali také pro jejich náhrdelníky jako přívěsky i jako pojivo, aby zajistili, že se náhrdelníky nerozpadnou (4). Podobně používali Aztékové kopálovou pryskyřici k přilepení drahých kamenů a dalších ozdob na jejich okrasné masky (7). Kopálovou pryskyřici používali také k ozdobě zubů tak, že využívali jejích lepicích vlastností k přilepení drahých kamenů na jejich zuby! Protože byly kopálové pryskyřice ve Střední Americe velice ceněny, měli k nim přístup pouze nejelitnější členové těchto společností (4). Začlenění kopálových pryskyřic jako takových do jejich kosmetických produktů byl způsob, kterým viditelně dávali najevo jejich bohatství a postavení.  

Podobně jako tomu bylo s kopaivou pro lékařské použití, je obtížné určit, jak brzy byla kopaiva používána pro osobní péči. Je tomu tak z důvodu nedostatku záznamů až do příjezdu Evropanů. Existují však záznamy o tom, jak byly kopálové pryskyřice používány jako kosmetické produkty v Jižní a Střední Americe. Podle španělských záznamů používali Aztékové kopálové pryskyřice v líčidlech (4). Archeologové spekulují, že Aztékové používali adhezivní vlastnosti kopálové pryskyřice na pomoc se spojením materiálů, které používali v líčidlech, aby zajistili, že pigmenty zůstanou po aplikaci nanesené (4).  

Obchodování s kopaivou 

Kopálové pryskyřice, jako je kopaiva, byly vysoce ceněným obchodním zbožím. Vzhledem k hodnotě kopálu sestávala obrovská část starověké ekonomie Střední Ameriky z obchodování s kopálem. Města a oblasti podporovaly pěstování kopálových hájů a ty, ve kterých kopálové stromy rostly přirozeně, měly obrovskou ekonomickou výhodu (4). Kopálová pryskyřice byla vyměňována za potraviny, šperky, drahé kameny a další hodnotné materiály, jako bylo peří kvesalů (4). Po příjezdu evropských kolonistů do Ameriky byly kopálové pryskyřice začleněny do evropské ekonomiky, aby se podílely na farmaceutickém a tesařském průmyslu (5).  

Kopaiva v kultuře a náboženství 

Kromě toho, že byla kopaiva důležitá pro léčbu fyzických nemocí, měla také významnou kulturní hodnotu v několika společnostech. V mnoha kmenech Jižní Ameriky uctívali lidé kopaivu pro její fyzické i duchovní vlastnosti a existoval celý systém duchovně založených pravidel, které museli muži dodržovat, když sklízeli kopaivu (3). Aby byla sklizeň kopaivy úspěšná, věřilo se, že si muži museli zasloužit kopaivu tím, že před její sklizní byli neposkvrnění. To znamenalo, že muži museli přestat udržovat sexuální vztah se svými ženami několik dní před tím, než sklízeli kopaivu, a být neposkvrnění až do konce sklizně (3). Muži sklízející kopaivu ji měli sklízet za úplňku a bylo jim řečeno, aby navrtali boční část stromu, která byla obrácena ke slunci (3). To indikuje, že kulturní význam kopaivy je také spojený s astronomickým přesvědčením kmenů Jižní Ameriky. Nikdo kromě těchto kmenů však neví jistě, jaký typ vztahu to byl: Poskytlo slunce a měsíc sílu kopaivě, když byla sklízena? Nebo poskytly sílu sklízeči, když navrtával kopaivu? V Panamě měla kopaiva také kulturní význam a byla považována za mocný prvek. Lidé kmene Yaviza často míchali kopaivu s medem a dávali ji novorozencům. To mělo dětem poskytnout základní znalosti a odehnat kletby, které by jim mohly ublížit (2).  

Mezi Mayi byla kopálová pryskyřice používána pro několik různých rituálních účelů. Nejčastěji Mayové pálili kopálovou pryskyřici jako vonné tyčinky pro duchovní očistu (6). Mayové a Aztékové také předkládali kopál bohům jako objekt vysoké hodnoty (6). Archeologové nalezli mnoho kusů kopálu v chrámech a figuríny s kopálem v jejich středu (7). Mayové uctívali kopálovou pryskyřici natolik, že jí dokonce pokryli spodní části jejich obřadních dýk (4).

Kopálové pryskyřice měly hodnotu v kulturách Střední a Jižní Ameriky také proto, že lidé věřili, že tyto typy pryskyřice byly neuvěřitelně mocné a mohly poskytnout různé schopnosti. Kopálové pryskyřice byly také používány při obřadech, kdy měly pomoci s očistou těla od nečistot a měly pomoci nasměrovat lidi k jejich záměru v životě (4). Kromě těchto fyzických a duchovních přesvědčení několik kultur Střední Ameriky věřilo, že kopálové pryskyřice mohou lidem poskytnout dar předvídavosti. Lidé se snažili vidět budoucnost tak, že koukali přes kopálový olej nebo předměty vyrobené ze ztvrdlé kopálové pryskyřice (9). Jindy pálili kopálovou pryskyřici a inhalovali kouř, aby vyvolali vize budoucnosti. Některé kmeny dokonce používaly kouř z kopálové pryskyřice na pomoc s diagnostikováním nemocí (9). Podle historických záznamů šamani některých kmenů četli kopálový kouř, aby pochopili, co trápilo jejich pacienty (9).  

Co se týče náboženství, říká se, že kopaivové pryskyřice byly používány na propojení kultur Střední Ameriky s božstvy souvisejícími s kukuřicí (4). Protože kukuřice byla hlavním zdrojem stravy starověkých společností Střední Ameriky, bylo to pro ně neskutečně důležité z praktických i duchovních důvodů. Ve společenství byla kopálová pryskyřice také velice uctívaná (4). Spojení mezi sluncem, měsícem a kopálovými pryskyřicemi je naznačeno v náboženských záznamech Jižní Ameriky a odráží se také ve víře lidí Střední Ameriky. Mayský příběh Popol Vuh vypráví, že slunce, měsíc a hvězdy přinesly kopál na Zem při vzniku, a je možné, že kulturní spojení s astronomií mohlo být ve starověké Latinské Americe široce rozšířeným názorem (4). Co se týče duchovnosti, mnoho kultur Střední Ameriky věřilo, že kopálová pryskyřice měla mocné ochranné vlastnosti a že ji bylo možné používat na ochranu před magií, nemocemi nebo neštěstím. Kromě toho Mayové věřili, že lze kopálovou pryskyřici použít na léčbu strachu, smutku, závisti a žalu (9).  

Je zajímavé, že praktika používání kopálových pryskyřic, jako je kopaiva, v náboženských obřadech, nezanikla pod nadvládou Španělů. Naopak, kopálové pryskyřice byly začleněny do náboženských praktik v Latinské Americe (9). V Mexiku, Guatemale, Brazílii, Venezuele a mnoha dalších zemích se kopaiva používá celoročně v hořácích na vonné tyčinky v katolických kostelech (7). Pastoři používali kopálové vonné tyčinky z pryskyřice na požehnání farníků a na to, aby je zprostili jejich hříchů (7). Skutečnost, že praktiky založené na kopaivě přežily tak obrovský ideologický posun, odráží, jak důležité kopaivové pryskyřice jsou pro kultury ve Střední a Jižní Americe (3).  

Další použití kopaivy a kopálových pryskyřic 

Společně s použitím pro lékařské a kulturní účely používaly domorodé kmeny v Jižní Americe kopaivu a kopálové stromy pro praktické účely. Zejména amazonské kmeny často používaly kopaivový olej jako repelent proti hmyzu. Protože je kopaivový olej bezpečný pro pokožku, domorodí lidé ho vtírali do pokožky a nanášeli na oblečení a další předměty, které chtěli ochránit před hmyzem. Kopaiva se používala také na opravu rozbitého nábytku, keramiky a košíků (8). Při opravě rozbitého nábytku používali adhesivní vlastnosti pryskyřice, aby přilepili rozbité části zpět k sobě. Když však spravovali rozbitou keramiku nebo košíky, pryskyřice byla použita jako tmel na vyspravení prasklin a rozbitých částí (8). Společně s těmito použitími některé záznamy uvádějí, že určité kmeny vyráběly sandály z kůry stromů obsahujících pryskyřici, jako je strom Copaifera. Podle těchto záznamů byly tyto kopálové sandály obzvláště odolné proti blátu a byly velice užitečné pro cestovatele nebo běžce (9).  

Ve Střední Americe byly kopálové pryskyřice často používány na výrobu barvy, protože lepivá pryskyřice často posloužila jako pojící prvek, který držel pigment pohromadě. Evropané v 19. století také používali kopaivu jako lepicí prvek. Kopaivový olej využívali na pomoc s výrobou pauzovacího papíru, laků, politur a barev (5). Někteří umělci dokonce přidávali kopaivový olej do svých barev, aby je ztmavili a spojili pigmentové prvky (5). Evropané považovali kopaivový olej především užitečný jako polituru pro vyzdvižení přírodní barvy dřeva (5). Na konci 19. století již hrál kopaivový olej významnou roli v evropském dřevařském průmyslu (5).  

Použití kopaivy ve společnosti Young Living 

Olej Copaiba má jedinečně sladký aromatický profil, který pomáhá vytvořit relaxační atmosféru, když je nanesen lokálně. Olej Copaiba je báječným doplňkem vašeho každodenního režimu a péče o pokožku, a pokud ho přidáte do neutrálního hydratačního krému, můžete využít jeho vůně a hydratačních vlastností. Lze ho také použít ke zklidňujícímu uvolnění po cvičení. Kupte si vaši vlastní lahvičku tohoto jedinečného oleje ještě dnes!  

Historie
tea tree (kajeputu)

Historie
levandule

Historie
máty peprné